Za co všechno si člověk zaslouží exekuci?

Za co všechno si člověk zaslouží exekuci?

Už jsme si skoro i zvykli, že za jízdu načerno můžeme přijít o úspory i střechu nad hlavou. Koneckonců, jde o prohřešek, který si člověk sám zavinil. Ale co s tím, že metla exekuce často velmi silně dopadá kvůli tzv. „doručení fikcí“, tedy situaci, kdy se k člověku informace o tom, že má zaplatit nějaký poplatek či pokutu, třeba ani nedostane? Jak funguje informování občanů v době všudypřítomných registrů a databází naznačuje případ, který se stal jedné mojí známé. Říkejme jí třeba Johana.

V září 2013 chodila ve svých dvaceti čtyřech do autoškoly. Krom toho rozestudovaná VŠ, práce v sociální oblasti, o víkendech výlety či návštěvy u rodičů. A o jedné takové se to stalo. Bylo potřeba přeparkovat maminčino auto a Jolana si myslela, proč to nezkusit. Plácek před rodinným domem za veřejnou komunikaci nikdo z rodiny nepovažoval. Jenže… úplně se jí to couvání nepovedlo (nikomu se nic nestalo, v autě byla sama a nevznikla žádná škoda na majetku, ale potřebovala vyprostit) a ke vší smůle kolem - po blízké větší silnici - zrovna jeli policajti. Zastavili, protokol sepsali a pohrozili, že to komunikace je. Vznikl záznam o řízení bez řidičského průkazu.

Co se dělo dál? Johana věc popisuje takto:

„Asi za čtrnáct dní mi přišel dopis, že byl případ předán příslušnému úřadu a že ten má rok na vyřízení. Takže jsme rok čekali na další dopis, ale žádný nepřišel. Radovali jsme se,  že to nejspíš někam spláchli poté, co rozumně usoudili, že to je prkotina. Shodou okolností jsem si půl roku předtím podala žádost na zřízení datové schránky, protože jsem zrovna měla cestu na poštu a manžel mi řekl, ať si ji tam podám, že datová schránka je super věc. Zkrátka jsem ji podala, a paní mi u přepážky mi řekla, že si ji musím asi do 14 dnů aktivovat, jinak nebude fungovat. Jenže mi k tomu nepřišly žádné pokyny, a ani jsem schránku nepotřebovala, takže jsem ji nechala upadnout v zapomnění v domnění, že je neaktivní a jako by nebyla. Až na začátku června 2015 manželovi přišlo oznámení o exekučním výměru. Z důchodu a spoření mu strhnou 25 000 pokutu plus 12 000 nějaký exekuční poplatek. Když se pídil, jak to, že o ničem nevíme, paní z úřadu mu odpověděla, že to mám v datové schránce. Takže kvůli tomu kromě té pálky ještě dalších 12 000.”

Opravdu si Johana zaslouží pokutu 25 000 Kč a exekuční poplatek 12 000 Kč k tomu?

Samozřejmě neumím posoudit, zda to couvání opravdu nebylo nějak zásadně nebezpečné. Vím ale, že v USA mohou patnáctiletí či šestnáctiletí, když se učí řídit, trénovat i před obdržením plnoprávného řidičáku. Podmínkou je např. složení nějakých zkoušek první úrovně a přítomnost osoby s řidičákem na místě spolujezdce. (Ovšem tato pravidla se liší stát od státu.) A taky znám zásadu, že trest má být úměrný výši výdělku dotyčného: někdo velmi pocítí, když dostane dvoutisícovou pokutu, zatímco jiného nezabolí ani částky v řádech desetitisíců. Když dodám, že v sociální oblasti je činný i její manžel, umíte si to asi představit sami.

Tak ještě jinak: čím se vlastně Johana provinila?

Především dobrou vírou – či jistou flegmatičností. Nepředjímala možné důsledky rozjeté byrokratické mašinerie. Neděsila se preventivně předem. Nedotazovala se aktivně sama, co se s jejím případem stalo. A už vůbec netušila, že existuje možnost, aby se nějaké řízení rozeběhlo bez jejího vědomí.

Na druhé straně se ale provinila též svou aktivitou. Jde jí k tíži zřízení datové schránky - bez toho, aby si ji  vybírala, natož aby si třeba nastavila přeposílání upozornění na e-mail (proč to ostatně není jako výchozí možnost nastavené automaticky?). A kvůli kombinaci proaktivity a apatie má nyní platit jako mourovatá. Ať si pamatuje, že stát tu není od toho, aby se podíval na její adresu do registru obyvatel, natož aby ji jiným způsobem zkusil kontaktovat s tím, že vůbec nereaguje na poměrně důležité podání.

A jaké mohou být důsledky?

Úřad vyměřující pokutu vůbec nezajímalo nejen to, zda „doručení fikcí“ proběhlo i v realitě, ale ani to, jestli právě ona nepatří mezi zhruba milion Čechů, které taková částka pošle do velkých existenčních problémů, nebo zda to - třeba i s pomocí širší rodinné sítě - nejspíš ustojí. Data zveřejněná na serveru Datová žurnalistika přitom ukazují, že jen v roce 2013 skončilo 218 000 exekucí nevymoženo. Co to znamená? Mimo jiné osobní bankroty, závažné existenční problémy, bydlení po ubytovnách i bezdomovectví. Opravdu mají státem udělované pokuty v situaci, která neohrožovala ostatní, dosahovat takových výšek?

Současně je dobré ptát se i na to, zda je v pořádku, aby exekuční poplatek tvořil 1/3 dlužné částky. Obrázek, který je k nalezení v článku na Datové žurnalistice („Zadluženost se přesunula k nejchudším“, 17.10.2014), ukazuje, že jinde v Evropě to je přinejmenším neběžné.

A závěrem perlička: po obdržení výměru má dlužník třicet dní na to, aby exekuci zaplatil dobrovolně a sníží se tím odměna exekutora na polovinu. Jenomže: exekutor hned na začátku této lhůty dotyčnému zablokuje peníze na účtu… Z korespondence s asistentem soudní exekutorky vyjímáme:

„Je možné těmito zablokovanými penězi případně uhradit exekuci v dané lhůtě 30 dnů? Nebo je potřeba mít ještě bokem jednou tolik?“
Odpověď: „Bohužel toto současná právní úprava neumožňuje. Úhradu je možno provést z prostředků, které nejsou vloženy na bankovním účtu, resp. z prostředků vložených na účtu přesahujících blokovanou částku.“

Takže tak. Doplňme jen, že v Česku už utrpěly exekuci zhruba tři miliony lidí. Nikdy se nedozvíme, kolik z nich bylo obesláno na starou adresu před přestěhováním nebo jako třeba v tomto případě do nepoužívané datové schránky. „Doručení fikcí“ je každopádně pro všechny tyto občany krutá realita. 

Sdílení je aktem lásky

Navrhni úpravu